Podcast MANIFESTUJEME je tu!
Tak už i my jsme „ON AIR“! 🎈 Vítáme vás u pilotního, jubilejního a skrz naskrz slavnostního dílu podcastu MANIFESTUJEME! Tentokrát v textové podobě pro všechny vášnivé čtenářky*čtenáře… 🫶🏽
Naší vůbec první hostkou se stává (super)žena, bez níž bychom dodnes po chodili ulicemi oranžoví. Veronika „Veru“ Bambasová, zakladatelka a CEO Beauty Manifesta, naše skvělá šéfis, je stoprocentně self-made. Svůj vysněný e-shop vybudovala doslova z ničeho coby pětadvacetiletá nadšenkyně do samoopalováků. Objednávky tehdy odesílala z vlastního obýváku a dnes za ně sklízí ceny. 🙇🏽
Krom kosmetiky žije pro tanec, tučňáky a Fantu. Stejným dílem si vychutná jak pivo, tak prosecco, michelinskou večeři i klobásu na papírovém tácku. Cokoli dělá, následuje motto: Nikdy neporazíš člověka, který se nikdy nevzdá. „Faily se musíte prokousat,“ doplňuje Veronika s razancí jí vlastní. 👑
V rozhovoru vypráví o „neandrtálských začátcích“ self-tan kosmetiky, prozrazuje tajemství nakažlivého sebevědomí a zasvěcuje posluchačstvo do byznys know-hows, jaká překvapí svou jednoduchostí.
Dvě hodiny stativy štelovali, polovinu materiálu téměř nenahráli, ale na fotku vždy zapózují ve vší spořádanosti! 🤭 Taková je dvojka, která stojí za první epizodou podcastu MANIFESTUJEME, Vojta a Veru.
MANIFESTO NOTE: Počítejte s námi, kolikrát se Veru v nadcházejících odstavcích zasměje. 😆 Asi tak zní náš běžný den v kanclu…
„Taťka mě prosil: ‚Veru, už se tím nepatlej,‘ a já pokaždé: ‚Tati, ne, já prostě nemůžu být bledá, promiň. Radši oranžová.‘“
Na začátek zostra: Proč právě kosmetika? Proč ne móda, automotory anebo třeba květinářství?
Samoopalováčky pro mě vždy byla srdcovka. Fakt se totiž necítím dobře, když jsem bílá, úplně na rovinu. Od malička jsem se mazala vším možným a byla oranžová od hlavy k patě! Taťka mě prosil: „Veru, už se tím nepatlej,“ a já pokaždé: „Tati, ne, já prostě nemůžu být bledá, promiň. Radši oranžová.“ (směje se) Říkám si samoopalovací guru, protože podle mě není výrobek, který bych nezkusila.
A co ti opálená pokožka přináší?
Obrovské sebevědomí. Když pokládáme tutéž otázku zákazníkům, i oni souhlasí. Vzbudíš se, jsi krásně snědá, máš sjednocenou pleť, pokožku... a lidi to prostě milují!
Jedno z nejikoničtějších „PŘED a PO“, jaké uvidíte. 💅🏽 Veronika Bambasová si samoopalovací přípravky Dripping Gold zamilovala na první natření.
Když se ohlédneš za náctiletou Veru, vzpomeneš si, co držela v ruce dřív – řasenku, nebo samoopalovák?
Asi řasenku. Protože taťka na mě býval velmi přísný a moc mi nepovoloval se malovat. Jediné, nad čím později přimhouřil oči, byla právě řasenka. Po chvíli jsem se ale stejně rozhodla: „Jdu si koupit samoopalovák!“ Stál, myslím, 89 korun. Sehnala jsem ho tehdy v Olomouci v podloubí.
A jak dopadla tvá první samoopalovací zkušenost?
Můžeš hádat. (směje se) Překvapivě ale nešlo o vyloženě špatný produkt. Odstín sice nevyšel úplně hezky, nicméně něco mi dodal i tak. Zároveň neměl vodicí barvu – to znamená, že byl po nanesení průhledný. Pokud nejsi zkušený, je s takovou strašně jednoduché udělat si fleky. U přípravků, co vodicí barvu mají, vidíš všechno a můžeš hezky určit, kde sis je natřel, kde ne... Takže jsem skončila flekatá a trošku oranžová.
Vodicí barvě se vodicí neříká nadarmo. Lze si ji představit jako „průvodce“, který vás v začátečních self-tan pokusech chytne za ruku a pojistí, že nezabloudíte. Pro každého zelenáče jako dělaná... 🫶🏽 Více zjistíte v článku Jak si vybrat samoopalovací produkt.
Prozradíš nám značku?
Proč by ne, byl to Ryor, možná se prodává dodnes. Vůbec ho nechci hanit, protože mu vděčím za prvotní semínko lásky k samoopalování. Navíc je to, myslím, česká značka a já všem českým podnikatelům velice fandím.
„Jakmile přijde řada na samoopalovák, při natírání si vždycky pomyslím: ‚Ježiš, já budu kočka!‘“
Jak jsi sama nakousla, samoopalovací začátky bývají, no, oranžové. Jaké další self-tan faily tě potkaly?
Samoopalovací faily, děcka, od A po Z! Ale vzpomínám si na jeden vtipný. Už je to pár let dozadu, natřela jsem se samoopalovákem, ale nenechala si ho pořádně zaschnout. Moc se totiž nevpíjel do pokožky. Když jsme se pak s tehdejším přítelem chystali do postele, položil si ruku pod moji hlavu, já se do ní přitulila a usnuli jsme. Tu fotku snad najdu ještě teď – ráno jsme vstali a frajer strakatej jako kravička, na ruce velký kolo od samoopalováku a já naštvaná, protože mám bílý flek. Katastrofa! On samozřejmě neměl nárok být naštvaný, protože mě připravil o můj samoopalovák! Jeho kůže mě vůbec nezajímala. (směje se) Museli jsme pak takhle chvilku chodit, než se to smylo.
Našla! 🐄 Důkazy mluví jasně, (na) Veru z produktu vskutku moc nezůstalo. Porota se shoduje jednohlasně: Ex-přítel je vinen ze samoopalovací krádeže...
Takže i samoopalovací guru se musel proklestit nějakým tím trapasem?
Ty k tomu patří, faily se musíte prokousat. Samozřejmě jsem vždycky měla hrozně flekaté ruce a nárty, protože jsem neznala techniku, jakou jsem k nám později přivedla skrze velký kabuki štětec. S rukavicí to zkrátka tolik nejde, a krom toho jsem o ní tou dobou ještě ani nevěděla, jako nikdo z nás.
A jak ses tedy natírala?
Rukama, samozřejmě, pak je máš hnědé. Tyhle „neandrtálské“ začátky samoopalováků jsou ve zpětném zrcátku dost vtipné.
Mě nikdy nenapadlo, jakou revoluci samoopalovací doplňky znamenaly. Vlastně jsi změnila pravidla hry pro spoustu milovnic a milovníků samoopalování u nás.
Přesně o to mi i šlo - ukázat všem, jak se to dělá. Ve výsledku bylo jedno, jestli si přípravek koupí od nás, nebo jinou značku, ale ať ví, jak ho správně aplikovat. Protože pak jim přinese – alespoň mně teda ano – radost, kdykoli se můžou natřít. A nemusí čekat na dovolenou! Je to nejzdravější forma opalování. Nic proti sluníčku, ale self-tan kosmetika působí jen povrchově, nepoškozuje kožní struktury, a proto se i postupně vymývá. Člověku po ní nevznikají vrásky, ačkoli doufám, že obličej si nikdo přirozeně neopaluje. To už je skutečně nebezpečné a přála bych si, aby to lidi nedělali.
Nanášecí rukavice a kabuki štětec, naše samoopalovací game-changery. Pokud stále zastáváte strategii „udělám si to rukou“, zamyslete se – proč nevykročit z komfortní zóny tam, kde je komfortu dvojnásob? 🥂
Amen. Mnohým se samoopalováky můžou zdát jako zbytečná námaha nebo starost. Proč si myslíš, že za to stojí?
Já je beru skoro jako součást hygieny. Zasadila jsem si samoopalování do krásného rituálu a slouží mi jako „me time“. Miluju vanu – díky ní se barva rychleji vymývá, takže si přípravek musím častěji reaplikovat –, ale naložím se, zapálím svíčky, dám pěnu, pustím podcast a odpočívám. Všechno ze sebe smyju, cítím se čisťounká, voňavá a jakmile přijde řada na samoopalovák, při natírání si vždycky pomyslím: „Ježiš, já budu kočka!“ Říkám tomu, že se chodím marinovat. (směje se) Nicméně, ne vždy se mi chce, jo? Stejně tak, jako nejsi pokaždé nadšený, když se chystáš vyčistit si zuby nebo nalíčit se. Ale děláš to, aby ses cítil dobře.
„Wow, já nejsem oranžová?“
Mezi bestsellery a skutečné srdcovky Beauty Manifesta patří irské značky Dripping Gold a SOSU Cosmetics. Pověděla bys mi, jak jsi k nim přišla?
Juchu, jsem strašně ráda, že tuhle story můžu konečně všem povyprávět! Je to příběh typického garážisty, jako skoro vždycky, když člověk začíná podnikat.
Vrátíme se úplně na start, kdy jsem studovala mezinárodní univerzitu v Dánsku. Po přestěhování jsem hledala brigádu a vzpomněla si, jak jsem ještě v Česku občas dělávala hostesku na různých motokárových závodech, třeba MotoGP v Brně a tak dále. Vídávala jsem tam holky, které pracovaly pro Monster – Monster Girls –, neskutečné kočky vždycky! A já věděla, že jsou international a mají mezi sebou mixnuté Britky, Němky, zkrátka, že na národnosti nesejde. Tak jsem si vyhledala e-mail a napsala jim: „Dobrý den, měla bych zájem dělat Monster Girl v Dánsku a nejsem Dánka, nevadí?“ (směje se) Oni si mě zavolali na online pohovor, prošla jsem a upřímně, nebylo to těžké. Pak mi tu brigádu každý záviděl.
Tehdy ještě blonďatá Veru byla definicí Monster Girl, nemyslíte? 🙈
Nevidím se.
Ptali se mě, jak jsem to dokázala, a já říkám: „Hele, napiš e-mail, já ti to nebudu podsouvat pod stromeček.“ Všem ráda pomůžu, poradím, ale někdy opravdu stačí málo. Takže možná ještě rada ode mě: Nebojte se, oslovte ty lidi, běžte do toho, protože nikdy nevíte.
No a proč to říkám – jako Monster Girl jsem se na eventech setkala s holkama ze všech koutů světa, včetně jedné, která je teď mega slavná v UK. Olivia Attwood se jmenuje. Hrozně se mi líbila, tak jsem ji začala sledovat na Instagramu a zjistila, že propaguje samoopalovací přípravky. Můj myšlenkový pochod byl: „Ohohoho, moje oblíbená holka se taky natírá, to je bombastický!“ Rozhodla jsem se, že si je objednám, pocházely z Irska. První nanesení a wow, já nejsem oranžová?
Pá pá, pomeranč?
Tak tak. Začala jsem je používat ve velkém, mezitím dostudovala a vrátila se do Česka. Po příjezdu mi i taťka říká: „Tyjo, Veru, dobrý.“ Uvědomila jsem si, jaká je to pecka a že tu ty produkty potřebujeme, všechny holky. Protože takových, jako já, které milují samoopalováky, u nás není málo, ale když nemáme správné zboží, furt budeme všechny oranžové.
Nicméně, nastoupila jsem tehdy do korporátu. Byla to moje první práce po vysoké škole, milovala jsem ji, ale srdíčko velelo: „Běž podnikat!“ Pocházím totiž z rodiny podnikatelů – babička, strejda, taťka měl dřív vlastní byznys… Vnitřně jsem věděla, že dokud nezačnu dělat kompletně pro sebe, nebude mě práce tolik naplňovat. Takhle jsem měla na starost marketing a jednou za mnou přišly holky ze zákaznické linky, že si lidé stěžují, protože nabíječka nesedí ke kartáčku. A teď začne korporátní koloběh, děcka. Nejdřív musíš založit ticket do Indie...
Odbíjí půlnoc a Veronika, v každé ruce dvě krabice, vybíhá směr PPL, aby samoopalováky stihly své adresáty*adresátky, než vyblednou. To byly časy... 🤠
Do Indie?
Ano, tam si ho někdo přečte a ty zjistíš, že kartáčky na starost nemají a prý to musí zařídit nějaký manažer někde úplně jinde. Manažer mi ale neodepisuje, tak píšu jeho asistentovi... long story short, já to v životě neopravila. (směje se) Neměla jsem šanci, ta společnost už je tak velká a všechna ta byrokracie, no… Paradoxně to byla úplná blbost, ale díky ní jsem věděla, že korporát nebude ono. Já nemůžu dělat práci, když jenom napůl, když ne pořádně.
„Dohodli jsme se na marži, z Irska jsem dostala zelenou a povídám: ‚Počkejte, musím si založit nějaký e-shop.‘“
V tu chvíli jsi pověsila zaměstnanecké výhody na hřebík a vydala se na živnostenský úřad?
Zase nepředbíhejme. Já si furt kupovala svoje samoopalováčky z Irska a kolegyně mě začaly jedna po druhé prosit, abych jim objednala taky. Došlo mi, že mám poptávku, včetně ženských, které se předtím nikdy nenatřely. Pořád jsem si opakovala: „Fakt to musím sem začít dovážet, Čechům, Slovákům, prostě pro nás.“ O zlomový bod se postaral můj tatínek, který se mě zeptal: „A proč už to neděláš?“ Neměla jsem odpověď. Tak jsem využila staré dobré techniky „pošli e-mail“ – simple as that –, oslovila SOSU a oni odepsali. Dohodli jsme se na marži, dostala jsem zelenou a povídám: „Počkejte, musím si založit nějaký e-shop.“ (směje se) A tak jsem splácala svůj úplně první e-shop, jmenoval se Zlaté opálení SOSU. Jestli je tu někdo, kdo si na něj vzpomene, prosím napište – miluju, tleskám, zbožňuju!
Koukejte, jak nám to tenkrát, v roce 2020, (ne)slušelo! 😆
Ano, obracíme se na všechny OG zákazníky.
OG zákazníci, přesně! Celý jsem ho poslepovala dohromady sama, a to nejsem zrovna technický typ, ale co mi zbývalo. V korporátu jsem se naučila, že hezky fungují spolupráce s influencery, i já jsem přes ně nakupovala. Říkám si: „Hele, to bude dobrý, nebudu muset nic řešit,“ oslovila jsem jednu holčinu a zrazu se prodalo pár balíčků.
Nicméně, pořád jsem pracovala na plný úvazek, to znamená: dorazím z kanclu domů a jedu dál. Balila jsem balíčky, chodila na benzínku s PPL boxem, kde mě, myslím, úplně nenáviděli, protože jsem se pokaždé o půlnoci vyřítila ověšená gigantickými taškami. V obýváku mi stály skříňky plné samoopalováků, krabic, tady tiskárna, tady štítky... Prostě punk jak sviňa. Nakonec jsem dospěla do bodu, kdy bylo nutné se rozhodnout. Buď do toho skočím po hlavě, anebo zůstanu zaměstnaná s vědomím, že mě to nenaplňuje. Nejsem sice přirozeně až tak riskující typ, ale láska k samoopalování, pozitivní recenze a víra, že to má smysl, mě přiměly dát výpověď.
Jak se tým Manifesto rozrostl od dob, kdy každou jednu práci zastávala Veru? Slušně! Hned, co jsme dokončili první díl podcastu MANIFESTUJEME - a ujistili se, že se skutečna nahrála (🙃) -, jsme vyrazili na oslavný oběd. Zleva: Veru, Beru, Vojta a Laura, a to ještě nejsme všichni!
Bála ses?
Jo, ale řekla jsem si, že když ztroskotám, seberu kufr, zaklepu taťkovi na dveře a řeknu: „Hele, tati, soráč. Musím se na chvíli finančně zvetit.“ Nastaly krize, samozřejmě, ale Beauty Manifesto mi za ně stojí. Ve Forbes jsem narazila na rozhovor s jedním mladým podnikatelem, který to vystihnul slovy: „Moje výhoda bylo young and naive.“ Mladý a naivní, a to přesně byla i moje strategie. Zdaleka jsem nevěděla, do čeho jdu. Kdyby ano, možná si to rozmyslím, ale člověk nemůže všecko jen overthinkovat. Neříkám nepřemýšlet vůbec, nic si nespočítat, to ne, ale vždycky se to nějak vyvrbí. Hlavní je začít, zbytek se naučíš cestou.
Poslala e-mail jako holka s vášní pro kosmetiku a teď, kde jsme. Věděla jsi tenkrát, co děláš? Když jsi pokládala základy e-shopu, ze kterého se postupně vyklubalo Beauty Manifesto, pomáhaly ti znalosti ze školy, z rodiny, jestliže jste podnikatelská?
No, dobrá otázka, moc jsem nevěděla, co dělám…
Chcete víc? My víme, že ano. A nebojte, dlouho vás čekat nenecháme. 🤭 Druhá část rozhovoru s Veronikou Bambasovou bude na YouTube i Spotify volně k dispozici od pondělí 23. září, a k přečtení na blogu chvíli poté. Uslyšíte v něm třeba, na jaké hořkosladkosti může dojít, když spolupracujete s rodinou a přáteli, nebo který beauty trend Veru bytostně rozčiluje.
Zvládli jsme to! Budoucí podcastové hvězdy, těší nás a brzy zase na slyšenou... 😘
Jestliže se dnešní hostky jednoduše nemůžete nabažit a přídavek je libo okamžitě, nedivíme se! Celý její (a tedy i náš) podnikatelský příběh jsme shrnuli v článku Naše velká cesta: Jak jsme se ze Zlaté krásy stali Beauty Manifestem. Příjemné čtení přeje
Váš Tým Manifesto 💜
🎧 O podcastu MANIFESTUJEME
Svět beauty zblízka aneb co se skrývá pod vrstvou make-upu? Vítejte v našem kosmetickém koutku, kde krása nabývá tisíce významů. 🌹 Téma diskuse? Vše od skin-care mýtů, přes samoopalovací faily, botox, až po osobní manifestace a inspirativní příběhy úspěšných lidí.
Podcast MANIFESTUJEME v moderátorské řežii Vojty Slívy „polopatě“ rozebere i to zdánlivě nejkomplikovanější, a vždy si přizve hosty*hostky, kteří*které mají, co říct. Pusťte si nás při své self-care rutině – můžeme se spolu nalíčit, učesat i osprchovat… 🤭
 nahrávací budky. Zabydlujeme se rychle, další epizoda už je na cestě.jpg)
Hlásíme se k vám z naší malé (ale útulné) nahrávací budky. Zabydlujeme se rychle, další epizoda už je na cestě! 🎬