K pleti přistupuji z připos*aného hlediska, hovorí kozmetička

Svet pleťovej starostlivosti je, ako je známe, plný mýtov. Ich premnoženiu dlhodobo vzdoruje Kristýna Rubišarová, kozmetička z Ostravy, majiteľka vychýreného Ateliéru 7 a distribútorka skin-care sortimentu Institute Esthederm či Codex Labs. Ale tiež vášnivá jogínka, milovníčka zdravého životného štýlu i KFC, workoholička a introvertka prosperujúca v extrovertnej branži. „Kritické myšlení nás může spasit, jako národ i svět,“ prehlasuje rázne a nemá na mysli iba zradné vody beauty priemyslu…

V rozhovore pre Beauty Manifesto spomína na svoje podnikateľské začiatky, zodpovedá otázky takzvane „na telo“ a zdieľa dôležité know-hows. Napríklad: Ako nepodľahnúť marketingovým pasciam? Kde hľadať balans práce a osobného života? A ako z ADHD urobiť jednu zo svojich predností? Čítajte a inšpirujte sa. 🫶🏽

„Nelituju,“ deklaruje Kristýna, ktorá na ceste k úspešnému kozmetickému biznisu musela preskočiť – a niekedy aj preliezť – nejednu prekážku. Zdroj: Kristýna Rubišarová

Keďže zladiť pražský s ostravským časom nie je vždy jednoduché, s Kristy sa spájame online. K notebooku si sadá s „žabincem“ v ruke – zdravým lektvarom zelenej farby, ktorý údajne chutí lepšie, než vyzerá – a pripravená na akúkoľvek otázku, ktorú na ňu nastražíme. Z jej hlasu vyžaruje sebavedomie, z pohľadu vyžaruje zaslúžený zen a tvár je dôkazom, že so správnou starostlivosťou ide všetko. Možno aj spomaliť čas…

MANIFESTO NOTE: S Kristy sa poznáme, tykáme si, a tak v tom budeme pokračovať aj v rámci interview.

„Nevyhořela jsem kvůli práci, ale špatné self-care.“

Kristy, pověz, žiješ si svůj pracovní sen?

Asi jo. Mám to různorodé, což je pro mě nejspíš největším snem. Aby má práce nebyla furt to samé dokola.  

Co tě k práci kosmetičky – a obecně do světa pleťové péče – přivedlo?

Začínala jsem jako vizážistka. Už to by mě vůbec nenapadlo, protože jsem vyrůstala v představě, že se musím živit hlavou, když mi byl nadělen nějaký intelekt. Nicméně, během vysoké školy – studovala jsem lingvistiku – jsem si začala přivydělávat právě vizážistikou. Ve finále přede mnou stálo dilema, buď nastoupím full-time na jeden televizní projekt, nebo dodělám školu. Byla to docela Sophiina volba, práce se mi ale zdála mnohem zajímavější, a tak jsem se nakonec přiklonila k ní.

A odtud jsi volně navázala na kosmetiku?

V Ostravě nenarazíte v rámci vizážistické branže na příliš příležitostí. Člověk může maximálně spolupracovat s hrstkou dobrých fotografů, líčit nevěsty, popřípadě se nechat zaměstnat Českou televizí. Mně se všech tří met dosáhnout podařilo, neměla jsem, kam růst, a přesně na tom později i vyhořela. Vždycky mě ale zajímala péče o pleť. Sama mám atopický ekzém, řešila jsem akné a celkově zkusila asi vše, co s pletí lze. Fascinovala mě biologická stránka věci, díky čemuž jsem se nezdráhala vydat do hloubky. A tak jsem si udělala rekvalifikační kosmetický kurz. Když mi bylo úplně nejhůř – nespala jsem, nejedla, zhubla na nějakých 43 kilo –, uvědomila jsem si, že si chci založit salón, který bude ostatní vybízet, aby odpočívali, vyhradili si čas sami pro sebe, zkrátka dělali to, co já tak dlouho ne. Nevyhořela jsem kvůli práci, ale špatné self-care.

Když se za svou Sophiinou volbou ohlédneš, jsi s ní spokojená?

Stoprocentně. Nemůžu říct, že bych něčeho litovala, ale já nelituju obecně. Už jsem se naučila, že každé „Já chudinka, proč se mi tohle děje?“ se nakonec překlopí do „Díky bohu, že se mi to stalo!“. Můj život by byl nepochybně absolutně jiný, ale zdali lepší, může zodpovědět jen alternativní vesmír. Já jsem za své rozhodnutí ráda.

Kristína svoju expertízu so svetom zdieľa nielen cez sociálne siete. Stala sa napr. hosťom podcastu Energiami, kde okrem iného hovorila o základných stavebných kameňoch správnej skin-care rutiny. Zdroj: Energiemi

Jaké výzvy čekají na člověka, který se chystá podnikat v oblasti kosmetické péče?

Záleží, z jakého bodu vychází. Jestliže je zvyklý na jistoty zaměstnání – že mu druzí řeknou, co a jak má dělat, vše zařídí a on v zásadě „jen“ odvede předepsanou práci –, určitě pro něj podnikání nebude jednoduché. Dotyčný se musí naučit samostatnosti a ovládat nejen řemeslo samotné čili kosmetiku, ale zároveň sebepropagaci nebo rozpočet. Překvapit dokáže taky investice, které se v začátcích nevyhnete. Mnozí si myslí, že hned po otevření získají klientelu, ale tu si budujete rok, někdy i dva. Je důležité mít nějaký finanční polštář a připravit se, že první měsíce budete jen platit nájem, materiál, skoro nic nevyděláte, a ještě vše možná budete dotovat ze svého.

„Představovala jsem si, že budu celé dny sedět v chatě mimo civilizaci a s lidmi vůbec nepřijdu do kontaktu. Odtud jsem skočila do světa, který si vyžaduje neustálou socializaci, denně pět až šest zákaznic k obsloužení.“

Probíhá to na kosmetice podobně jako např. v kadeřnictví – děláváš zákaznicím vrbu, zatímco jim laminuješ obočí? Svěřují se ti se strastmi svých dnů?

Dodnes, po čtyřech letech, kdy už kosmetiku ve smyslu práce přímo „na kabině“ skoro nedělám, se mi sem tam ozve bývalá klientka s poděkováním, že jsem jí zachránila manželství. Naproti tomu z kabiny mé kolegyně se věčně ozývá jen smích a klábosení o dovolených. U mě většinou bylo ticho nebo hluboké konverzace. Vždy záleží, jakou atmosféru si daná kosmetička nastaví, kam až vás pustí. Já například nenatrefila ani na jednu zákaznici, která by si přišla vyloženě postěžovat. Nejsem tu přece, aby si ostatní měli komu vyblít své problémy, za to jsou velmi dobře placení terapeuti. Jde o vědomé zacházení s empatií a schopnost umět druhého navést, aby vás jeho společnost nezačala vysávat. Kdokoli při své profesi pravidelně přichází do kontaktu s lidmi, s nimi musí umět i pracovat. 

Takže jsi odjakživa věděla, jak si vyhrazovat hranice?

Díky způsobu, jakým nás propaguju na sociálních sítích, se mi daří přitahovat pořád stejné typy skvělých, super nastavených ženských. S nimi ta práce jde sama, vzniká mezi námi symbióza a není tolik, co řešit. Posun ale nastal například v situacích, kdy po mně zákaznice chtěly něco nad rámec služby. Dřív jsem častokrát kývla a nenechala si zaplatit – protože bych od přírody každému nejradši všechno dala, a přitom dostatečně nemyslím na sebe a své účty –, ale postupně jsem se naučila říkat ne.  

Od každého trochu. Instagram Ateliéru 7 kombinuje spravodajstvo o novinkách v salóne, náuku z odboru i srandičky - napríklad videá „zo života kozmetičky“. Zdroj: @salon_atelier7

Jsi introvertka?

Jo, jsem, brutální. Právě proto jsem původně šla na lingvistiku, představovala jsem si totiž, že se budu věnovat překladatelství, celé dny sedět v chatě mimo civilizaci a s lidmi vůbec nepřijdu do kontaktu. Odtud jsem skočila do světa, který si vyžaduje neustálou socializaci, denně pět až šest zákaznic k obsloužení. I to byla příčina mého vyhoření, právě proto už dnes kosmetiku jako takovou tolik nedělám. Raději jsem zavřená sama se svým marketingem, PR a vedením salónu. 

Jak může práci kosmetičky zvládat introvertka, která si přeje zůstat „na kabině“?

Nepovídá si s extroverty. Já o ně jako o zákazníky sice můžu přijít, ale to je dobře – napodruhé zavítají ke kolegyni, která si se všemi ráda povykládá. Ostatním, klidnějším typům se zase otevřou dveře u mě, introvertky. Nezapomínejme, že mnozí chtějí na kosmetiku dorazit, lehnout si a ležet, žádné otázky, jen dobrý den a na shledanou.

Rada číslo dvě zní, vyhradit si prostor na činnosti, které vás nabíjí. Může jít o čtení knížky, procházky v přírodě, poslech hudby nebo obyčejné sezení v tichu. Pomáhalo mi hlídat si, kolikrát do týdne přicházím do střetu s lidmi i mimo pracovní prostředí, a postupně jsem začala většinu odřezávat. Uzavřela jsem se do vlastní bubliny, protože mi vyhovuje být sama se sebou. To je třeba přijmout – nepodléhat pocitu, že musíme mít sociální vyžití, když takové nutkání přirozeně postrádáme.

„Cokoli nasávám, chci pochopit, nebo se toho nepustím,“ tak Kristýna opisuje pozadie svojho znalostného impéria. Zdroj: Energiemi

„Jestli se neradi učíte, posouváte a nechcete jít s dobou, kosmetická branže vás semele.“

Je pro práci kosmetičky důležité sledovat nejnovější poznatky a trendy v oblasti pleťové péče?

Stoprocentně. Člověk musí získat ohromně široký rozhled a chápat, jak funguje tělo celkově, pokud chce práci na klientce odvést tak, aby se dočkala skutečné změny. Je třeba trošičku rozumět chemii a toxikologii, abyste věděli, jakou proceduru přiřadit které problematice, a mohli dále vyvracet šílené mýty, co v našem oboru kolují jako snad v žádném jiném.

Amen.

Široký rozptyl znalostí ale nestačí, stejně důležité je zůstávat aktuální. Oblast skin-care se neustále rozvíjí. Musíte se umět hrabat v informacích a rozlišovat, kdy vychází z faktů a kdy se vám jen beauty byznys snaží něco prodat. Jestli se neradi učíte, posouváte a nechcete jít s dobou, kosmetická branže vás semele. Připravte se na non-stop vzdělávání. Pleťové péči se věnuji přes deset let a furt mám, co se dozvídat. Proto ji tak miluju.

Jak přirozené pro tebe je neustále si rozšiřovat obzory? Čteš jeden výtah studie za druhým, aniž bys měla ponětí o čase, anebo se místy musíš přemlouvat?

Možná jde o součást mé ADHD diagnózy (směje se), ale tu tendenci v sobě mám přirozeně, a nejen ve vztahu ke kosmetice. Manžel si ze mě dělává srandu, protože kdykoli se dodíváme na film, sotva se spustí titulky, vytahuju telefon a chystám se googlit. Musím vědět všechno – kdo a jak ho natočil, kam umístil kamery, zkrátka každý detail. Cokoli nasávám, chci pochopit, nebo se toho nepustím. Když jsem jednou měla vytvářet speciální efekty, hodiny jsem si dělala rešerše v angličtině – v době, kdy jsem anglicky ještě ani pořádně neuměla –, abych zjistila jak.

Máš zkušenost se zákaznictvem, které si připadá chytřejší než ty? Hádal se s tebou někdy někdo o tom, jaká procedura nebo látka funguje a nefunguje?

Jelikož do tématiky vidím opravdu hluboko, mám skoro na vše odpověď a každého vyargumentuju. Samozřejmě nejsem vševědoucí, neznám například spoustu zahraničních značek, korejská kosmetika mi nic moc neříká a přírodní jsem vyzkoušela málo. V diskuzi jsem se ale nikdy nebála otevřeně říct: „Hele, o tomhle přehled nemám, klidně mě pouč.“ I z toho důvodu možná druzí nereagují konfliktně. 

Skôr než chemikovi by v skin-care poradenstvo verila kozmetičke. „Chybí jim praktická zkušenost,“ vysvetľuje Kristýna. Zdroj: Kristýna Rubišarová

Informací stran skin-care ve veřejném prostoru existuje nepřeberné množství. Poradila bys zatím neostříleným myslím, jak se v nich zorientovat?

Měli bychom posilovat svoje kritické myšlení, to nás obecně může spasit, jako národ i svět. Nemám žádnou jednoznačnou radu, ale myslím, že právě to je klíčem a důvodem, proč si budovat kritické myšlení. Ve chvíli, kdy se v něm zdokonalíme, si dokážeme základně roztřídit informace i v oborech, jakým na první dobrou tolik nerozumíme. Já si například v každém odvětví vyhledala několik odborníků, kteří nemystifikují, přistupují ke své profesi zodpovědně, a získali si tím moji důvěru. Nemůžu přece rozumět skin-care, automechanice, výživě a dalším dvaceti odvětvím zároveň, ani s ADHD to nezvládám. (směje se)

A jaké zdroje prošly tvým výběrovým řízením?

Ráda čerpám z kanálů zahraničních tvůrců, od dermatologů, přes chemiky až po toxikology. Nicméně, i jimi podávané informace si filtruju, zvládám chápat, jak jsou myšleny, a zároveň vidím, že si je někdy veřejnost interpretuje špatně. Kdybych měla zmínit konkrétní jména, stoprocentně Fipah – miluju jeho videa, projev, i složitosti umí krásně podat, ovšem ne se vším souhlasím. Hodně totiž vychází z blogu Lab Muffin Beauty Science Australanky Michelle Wong, kterou mám taky moc ráda, ale oba jsou chemici a mají sklon kůži posuzovat jako „na papíře“. Chybí jim praktická zkušenost. Proto bych osobně více věřila slovům kosmetičky, co se skin-care týče, spíše než teoretikovi. On si zažil pouze vlastní pleť. Sice ví, že existují další, ale nedokáže se na ně nacítit, zatímco já ano, protože mi už tolikrát prošly pod rukama.

Krom pleťové péče se zajímám taky o výživu a jak se udržet fit. Bez zdravého těla ani s těmi nejlepšími přípravky zdravé pleti nedosáhneme. Oblíbila jsem si Institut Moderní výživy a hosty podcastu Diary of CEO – experty na výživu, ženský cyklus, neurovědkyně. Z péče o duši mě baví přístup Elišky Remešové. Ale nic z uvedeného bych nebrala jako univerzální doporučení pro všechny, spíš jako tipy na zajímavé profily k získávání informací, ke kterým přidáte další, a tak si vytvoříte vlastní názor.

Je něco, ať už látka nebo konkrétní forma treatmentu, jakou jsi dříve doporučovala, ale dnes by sis ji za rámeček nedala?

Já k pleti přistupuji z trochu připos*aného hlediska, takže se mi nic takového asi nestalo. V Ateliéru 7 neprovádíme jakákoli invazivní ošetření. Nikdy jsme například nepracovaly s voskem, protože může strhnout svrchní vrstvu pokožky, a – jelikož devadesát procent lidí si nebude nanášet SPF správně – v důsledku vzniknou pigmentovky, pleť v okolí očí se začne natahovat a podobně. Vždycky je lepší pinzeta, pro nás více práce, ale pro klientku dlouhodobě šetrnější řešení. O čemkoli, co vypouštím do salónu, si dopředu zjišťuju, jestli později nenarazíme na prů*er. Když se proceduře podaří projít přes mou citlivou pleť, dostane zelenou.

„Okamžitě bych kriminalizovala čistící píchací kartáčky, rollery a podobné derma-koko*iny,“ hlási Kristy nekompromisne. Najčastejšie sa v salóne totiž stretávajú s prípadmi poškodenia kožnej bariéry. Zdroj: Energiemi, @kristyna.rubisarova

„Muži většinou ani nepoznají, že je pleť pne, vysouší se... A zrazu ucítí ten rozdíl. Je mi líto, že se o něj připravují.“

Ve svém instagramovém biu máš napsáno: „Pomáhám ženám pečovat o jejich pleť správně a bořím mýty, které o skin-care kolují internetem.“ Pověz mi, využívají služeb Ateliéru 7 i muži?

Využívají, ale velice zřídka. Mrzí mě to. Většina mužů má vůči kosmetice hrozné předsudky a pocit, že je pro ně zbytečná. Ale každý, který k nám přijde, se vrátí, a to už něco ukazuje.

Řeknu jeden hezký příklad ze svého rekvalifikačního kurzu, kde jsme se na kosmetice sešly samé baby a ve druhé místnosti v masérském ročníku zase chlap vedle chlapa. Potřebovali jsme si navzájem udělat „modely“, my na masáž a oni na kosmetiku. Když pánové dorazili, ozývalo se jen „Jéžiš, jak dlouho to bude trvat?“ a „Doufám, že mi nebudete barvit obočí.“ Jakmile ale ošetření skončilo, všichni se na nás podívali takovým napůl zfetovaným pohledem – někdy se totiž po kosmetice cítíte i tváříte jako pod práškama, ulehá rozlítaná hlava a zvedne se člověk na rohypnolu – a ptají se: „Můžeme přijít znovu?“ (směje se) Najednou objevili, jak fajn to je, a začali se k nám cpát. Zvlášť chlapi, kteří třeba ani nedodržují žádnou skin-care, mívají obličej dost neopečovaný. A že se ho někdo cizí dotýká, ví jak a dokáže krásně uvolnit svaly, je pochopitelně příjemné. Oni většinou ani nepoznají, že je pleť pne, vysouší se... A zrazu ucítí ten rozdíl. Je mi líto, že se o něj připravují.

Kdybys mohla, jakou skin-care či beauty praktiku bys zákonem zakázala?

Ježišmarja, všechno, co může poškodit kožní bariéru. Okamžitě bych kriminalizovala čistící píchací kartáčky, rollery a podobné derma-koko*iny, protože doma hold nelze udržet potřebnou hygienu. Jednoduše si ublížíte. Když už, měli by s nimi zacházet výhradně školení profesionálové. Naše kosmetické salóny jsou tak dezinfikované, že by se v nich dalo operovat. Stejně tak se poslední dobou krom barev na obočí rozjel trend domácí laminace obočí a řas – takové procedury opět patří pouze do rukou profesionálů. Člověk často nedokáže sám zhodnotit ani, jaký má typ pleti.

Kvôli tabuľkám, grafom, marketingovým plánom (a tiež vnútornej introvertke) sa ku Kristýně na procedúru už dnes neobjednáte. Štafetu odovzdala dvom poctivo preškoleným kolegyňkám. Zdroj: Kristýna Rubišarová

Jak rychle dokážeš pleťový typ rozpoznat ty?

Celkem rychle, a už mi k tomu stačí třeba jen online rozhovor, pleť ani nepotřebuju vidět. Vše spočívá v tom, jak chápete lidi a jejich komunikaci. Někdy se klientky zeptám a její odpověď nasvědčuje smíšené pleti. Zjistila jsem ale, že si některé jevy můžeme vykládat jinak, a proto se vždy doptávám. Abychom se dohrabaly reality. Nemůžete se vyznat pouze v pleti, ale i v lidech.

Ovlivňuje tě tvé pracovní zaměření i mimo prostředí salónu? Diagnostikuješ náhodné spolucestující v tramvaji?

Ne, že bych si to plně uvědomovala, ale vždycky v hlavě lidem dělám obočí, zpravuju make-up, vlasy a přemýšlím, jaký asi používají šampon. Většinu času mi zaráz jede deset myšlenkových linek, a zrovna tahle je mezi nimi non-stop. Nevadí mi to, a možná i pomáhá, protože když analyzujete každý obličej, který potkáte, vlastně si furt rozšiřujete obzory.

„Spousta kosmetiček tvrdí, že vlastní kouzelný přístroj, kterým vás jedenkrát týdně za dva tisíce pomaže, udělá krásnou ‚před a po‘ fotku, nasvícenou a upravenou ve FaceAppu, hlavně všichni přijďte! Takhle to nefunguje.“

Co musíte v Ateliéru 7 obvykle „napravovat“?

Nejčastěji lidi chodí právě s poškozenou kožní bariérou, ani totiž neví, že si přečišťují pleť. Mnozí taky mají špatnou životosprávu, považují stres za nevyhnutelný a zvykají si na něj, nevyhrazují si čas pro své zdraví, špatně se stravují a podobně. To na kosmetice samozřejmě nevyřešíme, ale všimnout si a pokusit se trošičku nastavit zrcadlo můžeme. S takovými případy se potýkám běžně, a právě ty mě nejvíc trápí, protože odpověď se nachází někde jinde, než si dotyční myslí. Všichni chceme rychlá řešení, ale změna životního stylu prostě rychlá není. Co se týče obočí, ženské si ho standardně přejí hustší a výraznější, a to už naštěstí jde. Sice ne mávnutím magického proutku, ale 45 minut si posedí a odcházejí spokojené.

Jak rozlišujete problém, s nímž si poradíte v rámci kosmetického sezení, od toho, který vyžaduje zákrok jiného profesionála?

Kosmetička vždy pečuje pouze o zdravou pleť. Musí umět poznat kožní onemocnění, například tak závažné akné, aby na něj už nesahala, ale člověku rovnou sbalila kabelku a poslala ho k dermatologovi. Můžeme si dovolit řešit třeba jemné mimické vrásky, s hlubokými si ale neporadíme, ačkoli spousta kosmetiček tvrdí, že vlastní kouzelný přístroj, kterým vás jedenkrát týdně za dva tisíce pomaže, udělá krásnou „před a po“ fotku, nasvícenou a upravenou ve FaceAppu, hlavně všichni přijďte! Takhle to nefunguje. Jestli se chcete dlouhodobě zbavit hlubokých vrásek, není jiná cesta než nechat si píchnout výplň.

Doopravdy by to tak proběhlo? Kdyby se na kosmetiku objednala klientka s cystickým akné, narovinu jí řeknete „nemůžeme vás obsloužit“?

Stoprocentně, protože když jsou v pleti záněty, my po ní nemůžeme mechanicky jezdit. Hrozí totiž, že se onemocnění rozšíří, dojde ke zjizvení a to už se léčí dost těžko. Zákaznici bychom mohli uškodit, což je pravý opak našeho účelu. Chceme jí pomoct, čehož v takové situaci docílíme jenom tak, že doporučíme dermatologický servis. Bohužel pro nás, protože jsme finančně ztratné, nám tu hodinu nikdo jiný nevyplní, ale ve výsledku vždy lépe pro ni. Maximálně jí můžeme udělat řasy, ani obočí raději ne.

Instagramový profil @kristyna.rubisarova aktuálne sleduje vyše 8 tisíc ľudí. Zdroj: @kristyna.rubisarova

„Balanc spočívá v tom, nikdy nepřestat balancovat.“

Rukavičky dolů, máš pod palcem chod kosmetického salónu, děláš sociální sítě a přeprodáváš produkty francouzské značky Institut Esthederm, jak často si coby neskrývaná workoholička popláčeš?

Nejsem moc brečící typ, ale kdybych byla, tipla bych si tak co dva, co tři týdny.

Zažila jsem si jeden týden, který jsem strávila v slzách snad celý – tehdy jsem následovala radu mentorky, která se ukázala být špatná a zasekala mě na 3 měsíce. Začaly mi klesat tržby v obou byznysech, a k tomu jsem investovala peníze na úplně nesprávné místo a přišla o ně. Zpětně jsem za takovou zkušenost hrozně ráda, protože mi konečně dodala sebevědomí. Poprvé jsem si dokázala říct: „Jsem podnikatelka, mám své dovednosti, schopnosti a věřím sama sobě.“ Do té doby jsem jen neustále hledala řešení u druhých, a přitom, kdybych následovala svoji intuici, nebrečela bych bez peněz a úplně vyšťavená. Emoce prociťuju hluboce, dojme mě film i hudba, ale v oblasti byznysu už pláču jen u velkých momentů. Přichází ve vlnách, zejména první dva roky jsou extrémně ku*evsky těžké, nebudu lhát. Prošla jsem si x momenty, kdy jsem s podnikáním chtěla seknout, ale ještě, že jsem to neudělala.  

Jaký je za tebe – a pro tebe – klíč k onomu work-life balance, o němž všichni tak rádi mluvíme? 

Uvědomit si, co konkrétně pro nás balanc znamená. Pokud se budeme snažit vštípit si, že se rovná dvěma dětem, hypotéce a chatě v Beskydech, bude se nám ho dosahovat těžko. Já se chci cítit dobře, těšit se do práce, nechodit v neděli spát s úzkostí, co mě zítra zase čeká, a současně udržovat pevný vztah s manželem, mít vyžití i mimo práci – to v mém případě zastává hlavně jóga –, cítit se naplněná... Balanc spočívá v tom, nikdy nepřestat balancovat.

Doplním to krásnou metaforou z jógy: Ať člověk stojí na jedné noze, nebo na rukách, pořád musí mít svou stojnou končetinu aktivně zapojenou. Jakémukoli balancu se musíme aktivně věnovat, nezapomínat a nepočítat, že od určité chvíle v něm už zůstaneme navěky. V praxi to znamená konstantně sebereflektovat, ptát se sama sebe: Jsem spokojená? Cítím se dobře? Mám dost volna? Jím dost zdravého jídla, i nezdravého? Miluju zdravý životní styl, piju tady zelený žabinec, ale když mám chuť, zajdu si do KFC, objednám stripsy, zapiju je colou a zajím čokoládou. Nicméně, zůstávám vědomá a vím, že jestli mě podobné nutkání potká i zítra, dám si raději biomaso se zeleninou.

 
Kozmetička sa denne dotkne množstva, často veľmi dôležitých ľudí, a to na tele i na duši. „Chodí k nám i lekářky, ženy, které zachraňují životy,“ necháva sa počuť Kristy. Zdroj: Kristýna Rubišarová

Co je na tvé práci nejvíce odměňující?

Když vidím, že co dělám, má dopad na cizí život. Ego má samozřejmě rádo i materiální ujištění, třeba když nám zákaznice pochválí interiér salónu nebo sociální sítě. Ale co mě dokáže naplnit totálním štěstím, je, když někdo na základě mého impulzu udělá změnu v životě a cítí se spokojenější. Chodí k nám třeba i lékařky, klientky, které zachraňují životy, a jakmile slyšíte, že v salónu pokaždé hezky vypnou a pak se jim snáz předává péče dál, je to neskutečný pocit zadostiučinění. Vždycky si totiž mákneme, abychom své služby dostaly na co nejvyšší úroveň – a že z toho dokáže čerpat někdo tak důležitý pro společnost? Běhá mi mráz po zádech.